Pravý sektor znemožnil vyšetřit masakr v Oděse

Ukrajinskou Oděsou v těchto dnech hýbe skandál, o němž se v českých médiích tradičně nedočtete. Soudci, rozhodující v procesu o vinících masakru z 2. května 2014, byli vydíráni neonacisty z Pravého sektoru a pod tlakem

Tři soudci Malinovského soudu města Oděsy Alexandr Iščenko, Viktor Koroj a Sergej Žurik se ocitli v nebezpečí života poté, co do budovy soudu vtrhlo několik desítek ozbrojených radikálů v maskách a začali blokovat soudní stání. Po hodině a půl naléhání a vyhrožování soudci v obavách o život podepsali výpověď a prohlášení, že od případu odstupují. Důvodem bylo paradoxně rozhodnutí, podle něhož mělo být pět obviněných z rozpoutání hromadné bitky, zastřelení šesti lidí a založení požáru budovy odborů, v němž uhořelo dalších 42 lidí, podmínečně propuštěni na svobodu na kauci ve výši jednoho milionu hřiven. Ta se zdála jejich bojovým druhům nepřiměřeně vysoká. Při nepokojích v květnu 2014, vyprovokovaných radikálními stoupenci tak zvaného Euromajdanu a fotbalovými chuligány před fotbalovým utkáním, bylo přitom zraněno dalších 200 lidí.

Už v dubnu letošního roku experti Rady Evropy, vyslaní na místo masakru, ostře kritizovali oficiální Kyjev za to, že vyšetřování masakru probíhá pomalu a rozhodně není nezávislé.

Letos v září se ke kritice připojil zvláštní zmocněnec OSN Christof Hines, který prohlásil, že většina důkazních materiálů, souvisejících s masakrem civilistů v Oděse byla zničena. Proces vyšetřování Hines označil za nesmyslně pomalý a úmyslně zdržovaný. Z manipulací obvinil ukrajinské státní orgány.

Skandální informace, že za největší masakr v moderních dějinách Oděsy nebude nikdo potrestán a v ulicích města pochodují radikální nacionalisté, vyvolala poprask nejen ve městě, ale i v Rusku. Oděsa je totiž městem, kde žije více než dvacet různých národností. Mezi sebou se domlouvají většinou rusky.

Masakr v Oděse z 2. května 2014 vyvolal mezi obyvateli převážně ruských měst na východě a jihu Ukrajiny paniku a strach z dalších nájezdů radikálních nacionalistů z Majdanu, kteří se snažili násilím svrhávat dosavadní představitele radnic a oblastí a dosazovat do funkcí „prověřené a ukrajinské“ osobnosti. Sílící napětí nakonec vyústilo do rozpoutání válečného konfliktu v Doněcké a Luhanské oblasti a přispělo ke kontroverznímu rozhodnutí Ruska o připojení Krymu.