Jsme tak hloupí nebo navedení?

Pochopit mentální pochody lídrů Evropské unie je den ode dne těžší. Ne že by byli tak inteligentní, ale jejich rozhodnutí jsou čím dál tím absurdnější. Posledním příkladem je snaha odříznout se od ruského plynu v situaci, když za něj reálně není náhrada. Je to jako pustit vrabce z hrsti a vydat se honit holuba na střeše.

Mantra „energetické bezpečnosti“, kterou stále dokola opakují zejména politici z východoevropských a pobaltských zemí, se pomalu, ale jistě mění ve svůj opak. Zatímco původně měl tento termín sloužit pro racionální plánování zabezpečení energetickými surovinami v dlouhodobé perspektivě, dnes se z něho stal kyj nad hlavou rozzuřeného bojovníka za jedinou pravdu. Smutné je, že v zápalu bojechtivé ideologie tak pomalu strkáme hlavu do oprátky jen proto, abychom si dokázali, že pravda je na naší straně.

O tom, jak divoce se dá s tímto kyjem mávat, nás nedávno poučil český zmocněnec pro energetickou bezpečnost Bartuška, když prohlásil, že je třeba etnické Rusy mimo ruské hranice „zapálit, zabít a zahrabat jako v Oděse“, aby byl od Ruska klid. Ve své ideologické zaslepenosti si vůbec nepřipouští, že je to přesně naopak: jestli něčím chceme Rusy vydráždit, aby nás nenáviděli, nemohli jsme si vybrat lépe.

Podobně – jen ne v tak cynickém a křupanském hávu – je to s nynějším plánem EU žalovat ruský Gazprom za to, že dodává do Evropy moc plynu a je tedy cosi jako monopolní dodavatel (i když to není tak docela pravda, protože ruského plynu putuje do Evropy třetina spotřeby). To všechno v situaci, kdy se bez ruského plynu Evropa neobejde a v dohledu době žádné nové zdroje plynu, které by mohly nahradit ruské dodávky, zkrátka nejsou. Našly by se snad v případě, že bychom zrušili sankce proti Íránu, jenomže to je stejná písnička v trochu jiné tónině.

Pro nás je zajímavé, a také smutně příznačné, že EU tlačí k tomuto rozhodnutí zejména Pobaltí, Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Polsko, tedy státy, doslova vazalsky závislé na Spojených státech, které se rozhodly, že za každou cenu srazí Rusko na kolena. Pokud by se přitom Brusel skutečně takto rozhodl, budeme to právě my, přespříliš horliví vazalové americké propagandy, kdo na to první doplatí a ocitne se bez teplé vody a bez tepla. S oslabeným, nervózním a právem rozzuřeným Ruskem za humny. Odpověď na otázku, proč jsme tak hloupí, a podřezáváme si pod sebou větev, na které sedíme, zřejmě neexistuje. Možná se ale ukrývá v další otázce, a sice: jestli jsme tak hloupí, nebo navedení? Přikláním se k druhé variantě.