Manželství české veřejnosti s antikomunistickou pravicí, mobilizující znovu a znovu do svaté války proti ideologickým nepřátelům, se rozpadá, jeden druhému nevěří a schyluje se k rozvodu. V našem případě roste nepřekonatelný odpor veřejnosti k těmto dvěma stranám natolik, že to věští jejich ústup do bezvýznamnosti a blízký zánik. Někdo se raduje, jiný běduje, ale oběma nezbude než se shodnout na tom, že ústup ODS a TOP 09 ze scény signalizuje konec jedné éry – transformace, která začala po roce 1989, je – byť nepříliš slavně – u konce. Anebo se to dá říct lidově tak, že co se dalo ukrást, už bylo ukradeno, což mění motivace politiků, kteří si nakradli, i preference voličů, kteří byli okradeni.
Není bez zajímavosti, že pokles ODS začal již před několika lety po dalších a dalších odhalených (kolik jich asi bylo neodhalených) případech korupce, tunelářství a arogance málem diktátorské. Tehdy se ho ještě nakrátko podařilo zastavit právě založením TOP 09, která se snažila absorbovat nespokojené voliče ODS a tvářit se přitom aristokraticky. Jenomže čeští voliči nejsou až úplně tak hloupí, jak často na první pohled vypadají. A taky mají rádi nové věci. A tak když se knížeti s aureolou punkera, který už začínal svým věčným verbováním do boje proti ideologickým nepřátelům unavovat, postavil vždy dobře naladěný miliardář Babiš rozdávající koblihy, neváhali a rozhodli se zkusit nové koště, které se chvástá, jak dobře mete a místo nadávání se usmívá. A ještě na rozdíl od Kalouska, který kritizuje, jak si žijeme nad poměry, optimisticky tvrdí, že bude líp.
Poslední novinky z knížecí dílny Karla Schwarzenberga svědčí o dvou věcech: kníže je myšlenkově vyčerpán a jeho lidově-ideologický kolovrátek už se stává otravným. Mobilizace proti komunistům a vřeštění o ruském nebezpečí naše vlastní problémy nevyřeší. A druhá: TOP 09 je rozhádaná a v koncích. Svědčí o tom i poslední náznaky snahy zachránit rozpadající se stranu elegantním přestupem na potápějící se Titanic ODS. Skoro to vypadá, že to ani nemůžou myslet vážně.
Je otázkou, jestli je nástup Andreje Babiše a jeho hnutí ANO dobrá nebo špatná zpráva. Slovensko-český „Berlusconi“ se sice obejde bez fanatických ideologických výlevů a nemá slabost pro bratry Mašíny, jeho styl řízení státu jako firmy ovšem vybízí k obavám, zda-li až to pro něj začne být výhodné, nepřivede státní pokladnu k bankrotu a neodjede si s úsměvem podnikat nebo rozdávat koblihy zase někam jinam. Usměvavý a elegantní jako zodpovědní manažéři z globálních kočovných montoven automobilů.